Dobrý den, ráda bych vás poprosila o radu. Jsme s přítelem 8 let a máme dvouletou dceru. Přítel je spíš tichý,  já jsem v našem vztahu ta temperamentní. Přítel má další dva bratry, on je prostřední. Vztahy v jejich rodině jsou velmi zvláštní, moc spolu nekomunikují, nevolají si, nepřejí si k svátkům, narozeninám apod. Ani o dceru nemají příliš zájem, vzpomenou si, že mají vnučku tak jednou za dva měsíce. Naše rodina je pravý opak. Přítel si tak nějak zvykl na náš styl života a normálně komunikoval. Ale asi před rokem se začal uzavírat sám do sebe a já nevím proč. Přestal komunikovat, není schopný se ani pohádat, já stále mluvím a on na mě jen kouká. Už nevím co s tím, hrozně mě to trápí, už se i bojím zda není chyba ve mě, že na něj pořád tlačím. Nemá žádné koníčky. Ani s dcerou už si nehraje jako dřív. Prostě mi přijde, že život nežije, ale pouze přežívá a to mi přijde ve 30 letech hrozný. I náš intimní vztah je pod bodem mrazu, prostě nemá zájem. Nejraději by šel do práce, z práce, doma sednout k tv, aby na něj nikdo nemluvil, nějak to odpoledne přežít a jít spát. A tak každý den dokola, já už z toho šílim.

Odpověď:

Dobrý den,
doporučovala bych vyzkoušet následující:

  • méně mluvit, anebo mluvit o něčem jiném než dosud. Stále stejné schéma vašeho přístupu může vyvolávat stále tutéž reakci přítele (kouká a mlčí);
  • nevyčítat, neobviňovat, neposuzovat. Chcete-li už rozebírat problém, hovořte jen o svých osobních pocitech a stavech a o tom, co byste si přála, nebo co by Vás potěšilo;
  • nezaobírat se stále dokola myšlenkami na to, co se s ním stalo, jak je současná situace hrozná atd. Snažte se pozitivně přeladit, brát to vše jako dočasnou krizi a co nejčastěji si představovat, jak si spolu báječně rozumíte a povídáte;
  • vymyslet a navrhnout postupně různé akce, procházky, výlety apod. a nabídnout příteli účast. Nenechte se odradit počátečním odmítnutím, zkoušejte to opakovaně. Zábavu s dcerou můžete absolvovat i sama, není třeba zůstávat doma kvůli tomu, že přítel nejde;
  • poskytnout partnerovi pocit důležitosti a nepostradatelnosti; poproste ho o pomoc – nechte ho zajišťovat a dělat některé věci s tím, že byste to sama bez něj nezvládla. Může si připadat zbytečný třeba proto, že Vy všechno zvládáte sama nebo že jste více upřednostňovala dítě;
  • ocenit (a odměnit) každou změnu k lepšímu či náznak snahy;
  • při zhoršování jeho stavu kontaktovat odborníka (psycholog, psychiatr).