Je mi 34 let z prvniho manzelstvi mam dve deti ktere jsou v manzelove peci .dohodli jsme se tak protoze jsem dlouho dobu fetovala a vedela jsem ze u manzela jim bude lip. Za to ze jsem nezvladla tuto ulohu byt dobrou matkou se strasne stydim a nenavidim se za to…nemela jsem duvod abych brat prestala kdyz jsem vse ztratila a nekdy jsem si rikala ze kdybych dostala druhou sanci urcite bych to uz zvladla….uplne jsem na vsecko kaslala a jedinou moji zivotni naplni bylo brat drogy.mela jsem par vztahu ale vzdy jen s nekym kdo bral drogy mluvim v obdobi tak sesti let. Pred rokem jsem zacala zit s clovekem ktery taky bere,uz tak pul roku uvazuji o rozchodu protoze se porad hadame coz je u lidi kteri berou na dennim poradku. Ale dnes jsem si udelala tehotensky test a byl pozitivni….vim ze by bylo asi nejlepsi jit na potrat ale tolik touzim nepustit tu sanci byt lepsim clovekem a ted mam konecne duvod zacit uplne jinak …uplne od zacatku a byt tou nejlepsi mamou na svete…ale zaroven se strasne bojim toho co bude… nejspis zustanu na vsecko sama nemam obavu z toho ze se neuzivim to vim ze zvladnu…ani tolik z toho ze bych neprestala brat…myslim ze to bych s neci pomoci treba i odbornou pomoci urcite zvladla ale nevim jestli je spravny tohle vsecko rozhodnout podle sebe kvuli svym touham a pranim..je spravny bejt tak sobecka a privest dite do sveta kde se o nej bude starat jenom jeho mama..vim ze bych mu dala vsecku lasku co mam…ale mam vubec pravo rozhodnout ze si miminko necham i kdyz vim ze nejspis bude zit v neuplne rodine???kde chybi tata…muj pritel by dite chtel dokonce by se chtel i vzit ale ja vubec neverim v to ze by chtel prestat brat ani v to ze by byl schopny se o nas postarat a zustat s nim aby dite vyrustalo v hadkach to nechci…prosim budu vdecna za kazdy vas nazor a verim ze i kdyz by jste meli jiste duvod k tomu me odsoudit ,ze to neudelate a pokusite se mi poradit v teto tezke zivotni situaci predem dekuji za odpovedi
Odpověď:
Dobrý den,
plně chápu Vaše pohnutky, které popisujete. Vidíte šanci začít lépe a chcete se jí chopit. Podle mého názoru jsou však Vaše pochybnosti oprávněné. Ani ne tak z hlediska neúplnosti budoucí rodiny (i když i to je podle mě pro mladou matku handicap), jako spíše z důvodu Vašeho současného stavu.
Nejste ještě sama dostatečně stabilní, stejně tak jako Vaše situace. Vaše předsevzetí všechno to dosavadní změnit je sice chvályhodné, ale zatím jako vnější pozorovatel opravdu nevidím 100% záruku, že se to podaří – i když Vám to přeji. V případě selhání by se pak jednalo o holou nezodpovědnost vůči dítěti.
Je to prozatím všechno jen v rovině zbožného přání. Až se odhodláte být lepším člověkem kvůli sobě (a zvládnete to) a až přestanete pociťovat ten strach z toho, co bude, který máte teď, pak bude teprve vhodný čas pomýšlet na založení nové rodiny a výchovu dítěte. Potom mu teprve budete schopna dát to nejlepší. Připravte se na ten krok předem a začněte, až si budete sama sebou jistá.
Doporučovala bych Vám také nejprve si udělat pořádek v již existujících vztazích (míním tím hlavně Vaše dvě děti) a zpracovat v sobě toto téma. Nevyřešenou nenávist vůči sobě si totiž ponesete stále dál a nezvládnutá minulost Vám bude komplikovat případné nové rodinné či partnerské vazby. Řešení zde přináší tzv. regresní terapie.
Přeji Vám, abyste se rozhodla k nejvyššímu dobru všech zúčastněných.