Dobrý den, s manželkou jsme 14 let od svatby. Máme dvě malé děti (7 a 4). Minulý rok v létě zemřel manželce bratr, můj švagr (padl v Afganistánu). Tato tragédie zasáhla celou naši rodinu. Švagrovi rodiče se takřka zhroutili, moje žena zajišťovala vše okolo pohřbu, výběru místa, pojistky, dědictví, notářky a dalších náležitostí s tím souvisejících. Pomalu jsme spolu přestávali více komunikovat a mít bližší kontakt. Každý byl pohroužen do svého smutku. Podle mne toho bylo na manželku moc. Asi i já jsem zřejmě moc nepomáhal. Vždy, když mě žena odmítla (sexuálně), jsem se tzv. „šprajcl“ a nenamluvili jsme toho už opravdu moc. Sám jsem se v průběhu ledna věnoval státnicím a manželka mi dávala spoustu prostoru. Celá situace vygradovala tak, že mi žena před měsícem oznámila, že se chce rozvést. Údajně si nemáme co dát, nic ke mě necítí a prý jsme každý někde jinde. Obrovská rána pod pás, nedokážu si představit život bez rodiny…bez dětí, bez manželky. Děti jsou na mou osobu dost vázané, jsme skoro pořád spolu, sport, hraní, zábava. Dost negativně se k tomuto staví o sami rodiče ženy, kteří před rokem ztratili syna a nechtějí mít rozbitou ani rodinu dcery. Tchýně má z této situace znovu psychické problémy. Je to velmi těžké, žena ani já nemáme žádného partnera přesto k sobě máme velmi daleko. Komunikace je nucená, žena si nechce povídat, děláme vše jako předtím, ale bez citů (ze strany ženy), a bez dotyků. Pořád mám ženu rád a rozvést se nechci.
Odpověď:
Svěřil jste se zde se svou nelehkou situací a chcete pravděpodobně radu, co dělat a jak vše spravit. Je jasné, že se v důsledku popsaných událostí cítíte mizerně. Nečekal jste, že žena zareaguje tak rezolutně, a asi jste ani nechápal, co ji k tomu vede.
Nezbývá Vám teď, než se snažit o celé situaci si s ní upřímně pohovořit, a to hlavně v tom směru, jak se cítíte Vy (tj. zoufalý a překvapený), co opravdu cítíte ke své ženě, co pro Vás znamená a co všechno byste případným rozchodem ztratil. Ve svém příspěvku dobře popisujete, co se u vás poslední rok dělo, co jste možná pokazil Vy a jak to teď na Vás doléhá. Už jste tohle všechno vyjádřil i nahlas před svou ženou?
Budete-li Vy sám všechno dál dělat postaru jako dosud, budou i reakce, postoje a přístup Vaší ženy stále stejné. Nedělejte „vše jako předtím“. Začněte Vy osobně věci dělat jinak; změňte dosavadní vzorce svého chování a svůj přístup. Inovujte. Vyčítala Vám žena někdy v minulosti nějaké nedostatky? Teď je vhodná příležitost na svých „slabinách“ zapracovat. Jistě si toho všimne.
Je potřeba dát jasně najevo, že Vám na manželce a rodině záleží. A nejen slovy, ale i skutky. Jistě víte z minulosti, co by Vaše žena ocenila, kdybyste v domácnosti udělal. Určitě už také znáte způsoby, jak ji potěšit a udělat jí radost. (Fyzické kontakty vůči její osobě ovšem raději odsuňte až na dobu, kdy se situace ve vztahu zlepší. Teď skutečně není vhodný čas na jakékoliv sexuální projevy. Až zpevníte „základnu“ vztahu, pak se teprve může přidat sexuální „nadstavba“).
Pokud se Vám podaří vyjadřovat a dávat najevo, že si své ženy vážíte, že ji i její pocity respektujete a že dokážete o ni a o Vaši rodinu bojovat, abyste vše získal zpět, máte šanci, že ve Vás znovu spatří toho, koho si na počátku z velké lásky vzala za muže.
Není také od věci navrhnout manželce společnou návštěvu u manželského poradce, a to na základě toho, že Vám na záchraně vašeho vztahu záleží. Odborník – nezaujatý pozorovatel může dobře odhadnout, v čem je největší chyba, a zprostředkovat vám oběma to, co si nedokážete vzájemně sdělit. Pokud žena návštěvu odmítne, vydejte se tam Vy sám. Budete moci psychologovi zodpovědět přímo jeho doplňující dotazy a určitě od něj získáte další náměty, jak postupovat.
Držím Vám palce a přeji hodně štěstí.