Zdravím všechny,chci si jen snad popovídat,snad radu,nebo útěchu…vlastně ani nevím co přesně:-O Mám za sebou 28 let manželství,z toho tři poslední prožité v zoufalství a vzteku,kdy má můj muž milenku. Když jsem se to dozvěděla,nevěděla jsem co dělat,jediné co mě napadlo,začít kontrolovat mobil a všechny jeho kroky mimo domov,no a potvrdilo se,že má jinou. Zalomcovala se mnou lítost,bezmocnost i vztek,v sms bylo,, Miláčku chybíš mi,těším se na tebe\“ a já to nezvládla (mně miláčku nikdy neřekl)…..udělala jsem jim scénu v místní hospůdce,s manželovým mobilem v ruce jsem se dožadovala vysvětlení,zapíral!! Co jsem taky mohla jiného čekat. Doma už ze mě byla jenom hromádka uslzeného neštěstí,pak se přiznal a slíbil,že s ní skončí. Kamarádky mi radili,ať se na to vykašlu,že je to jen chvilkový úlet, jenže já to nevydržela a pořád kontrolovala vše,dokonce jsem zapojila i naše dospělé děti…píše si s ní pořád,tvrdí,že už mezi nimi nic není,jenže já cítím,že je to jinak. Když chtěl odejít,brečeli jsme i se synem ať zůstane,tohle jediné na něj platí,děti i když jsou dospělé a taky jeho stará matka,která by nepřenesla kdyby věděla,že je nevěrný. Tak se snažím dělat kroky ať ode mě neodejde,navštěvuji jeho rodinu,domlouvám se sdětma a zatím je pořád doma. Když mu dcera se synem řekli,že s ním nepromluví pokud odejde,a nepozvou na svatbu,zůstal…Nechci ho pustit,nedokážu si to představit. Jeho milenka je o patnáct let mladší,když jsem jí řekla ať si najde mladšího a svobodného,řekla mi že mého muže miluje!!!! Jen doufám,že to jednoho z nich přejde. Co mám dělat,poradí mi někdo??
Odpověď:
Dobrý den, situace, ve které se nacházíte, je skličující, nesnadná a pro Vás hodně náročná. Důležité teď je, abyste především Vy sama našla zpět svou vnitřní rovnováhu a dokázala se psychicky vypořádat s tím, co se stalo. To samozřejmě není jednoduché. Je to pochopitelné, že se člověku stále a neodbytně vracejí nepříjemné pocity a vzpomínky týkající se celé záležitosti. Aby tomu tak nadále nebylo, abyste se dokázala osvobodit z těchto až zničujících úvah a stavů, doporučila bych Vám absolvovat některý z regresních psychoterapeutických postupů (bdělou regresi, případně regresi v hypnóze). Ten je velmi efektivní a užitečný. Může Vám i v rámci jednorázového sezení výrazně ulehčit a odstraní psychickou bolest, která Vás pravděpodobně v současnosti sužuje. Tímto způsobem získáte od Vašeho problému určitý odstup a budete pak schopna s takřka chladnou hlavu a racionálně, bez zbytečných a nechtěných emocí, situaci celkově promyslet, zhodnotit a snadněji najít její řešení. Dát se takto dohromady bývá užitečnější než ono neustálé „utápění se“ v úvahách nad tím, co se stalo; toto „přemýšlení“ se v praxi ukazuje spíše jako škodlivé. Přeji Vám hodně síly a mnoho lepších dnů v budoucnu.