6-tiletá holčička před nástupem do školy: již od počátku MŠ si ráno cestou někdy poplakala, že tam nechce, ale dala si říct. V současné době prožívá panický strach s čehokoliv, co musí absolvovat bez rodičů – školka, výlet ve školce, pobyt u tety, výlet s babičkou (dříve přespávala sama u babičky bez problémů). Strach projevuje velmi divoce, začne nejprve plakat, pak přejde v úplnou hysterii a už jen křičí a ječí. Dokonce už jednou vyskočila z autobusu před odjezdem na výlet se slovy, že se bojí. Každé ráno svádí s matkou boj o to, zda bude ve školce. V záchvatu na matku křičí, že to, co po ní chce (jít do školky, na výlet,..) je to nejhorší, co jí mohla udělat, že je nejhorší matka na světě a že se hrozně bojí (neví čeho), nebo že uteče. Propláče a provzteká několik hodin denně. Po ránu mívá nevolnosti, někdy až zvrací. Při pláči se někdy začne dávit. Trpí hlavně na rýmy, jinak nebývá nemocná. Trémistka, silně prožívá své neúspěchy, vyžaduje dodržování pravidel, ostatních dětí se spíše straní.
Vzhledem k nízkému věku doporučena pouze řízená sebeléčba, která probíhala tři měsíce (převážně v době letních prázdnin). Od jejího počátku dítě jednak nebylo nemocné a jednak průběžně začalo lépe zvládat samostatné úkony. Přestalo se bát jezdit na výlety s babičkou. Na dovolené úplně samo chodilo po kempu, do umýváren, na záchod nebo jen tak na procházku; venčilo psy a samo chodilo anglicky kupovat nanuky do stánku. Nástup do školy proběhl pouze s mírným ranním pláčem první tři dny (než se začalo se skutečným učením). Matka referuje, že úzkosti se dceři již daří překonávat.