Žena středního věku: přichází řešit své úzkostlivé stavy a deprese. V úvodu rozhovoru však nejprve hovoří o tom, že chce přestat s kouřením a že napřed nechtěla vůbec přijít. Postupně přidává, že je jí pořád strašně do breku, pláče i v jinak běžných situacích, podceňuje se, vždy se podřizuje, přizpůsobuje a snaží vyhovět (zejména ve vztazích). Neumí rozhodovat o svém životě; říct, co chce a co ne. Nedaří se jí normálně „fungovat“. Ve snech i v životě zažívá strach. Stále v sobě řeší, zda udělala něco špatně, resp. co měla a neměla udělat. Připadá si jako špatný člověk. Cítí se stále unavená, ospalá a také osamělá.
V dětství vychovávána prarodiči a příbuznými, bez lásky a citů. Fyzicky i psychicky týrána. Dále nejasně hovoří o staré události, ze které všechny problémy pramení. Po celou dobu rozhovoru je silně plačtivá a má problém vyjádřit podstatu věci.
Po prvních dvou hypnózách se cítí vyrovnanější a při rozhovoru již není plačtivá. Třetí hypnóza však nepřináší žádný posun, ani účinek. Klientka tedy přistupuje na variantu zpracovat onu událost v rámci bdělé regrese. V průběhu terapeutického procesu se vrací ke vzpomínce z dětství, kdy byla zneužita osobou ze svého okolí. Prochází také dalšími zážitky nepříjemného charakteru spojenými s bezcitnou výchovou. Vše se daří úspěšně zpracovat.
Za dva měsíce referuje, že je „v pohodě, a to více než kdykoliv předtím. Myslím, že jste mi moc pomohla“.