Žena středního věku: odjakživa periodicky pociťuje vnitřní neklid, který zajídá sladkostmi. Ve stavu tenze nevydrží na jednom místě, nedokáže se ovládnout, musí si brát sladké a nelze to zastavit, ani když je jí už špatně. Přejídání ji pokaždé velmi vyčerpá. Mezi lidmi se v myšlenkách stále zabývá tím, zda jim nepřipadá tlustá. V dětství vždy hrozně chtěla, aby ji měli všichni rádi, což doma postrádala (byla neplánovaným dítětem, přijatým v těhotenství ne právě nadšeně). Měla pocit, že jako hubená bude rodiči lépe přijímána.
V bdělé regresi prochází několik událostí z dětství, ve kterých je rodiči kritizována za svůj vzhled a kde touží, aby ji přijímali a milovali takovou, jaká je. Někdy zažívala i pocit, že ji nemají rádi, jindy zase, že vypadá divně a že jí nesluší, co má na sobě. V závěru regrese však stále přetrvává bolest žaludku, kterou se nedaří zpracovat. Proto v sezení navazujeme hypnózou za účelem odstranění této bolesti.
Za pár dní po absolvovaném sezení reaguje: „Cítím se velmi dobře. Necítím žádný neklid a nemám chuť na sladké. Hodně mě sezení s Vámi pomohlo. Víc, než jsem předpokládala.“