Žena 26 let: Poslední cca 3 roky opakované stavy intenzivního strachu o sebe i o ostatní příbuzné (myšlenky na nehodu, smrt …); doprovázeny točením hlavy, bušením srdce (což ji budí i ze spánku) a potížemi s dýcháním. Snadno ji rozhodí výtky či něčí osobní poznámky, vše si hodně zabírá, často pak pláče a připadá si neschopná, hloupá. Sebevědomí kleslo. Je hyperaktivní; při odpočinku znervózňuje. Často užívá ATB, v současnosti potvrzena mononukleóza, léčena také na epilepsii (již 7 let je bez záchvatu). Dřívější léčba úzkostí pomocí psychofarmak byla neúspěšná.
Na úvod zařazena řízená sebeléčba, která vede po měsíci ke zmírnění úzkostí co do počtu i délky jejich trvání. V dalším měsíci se výrazně zlepšují původně nepříjemné doprovodné tělesné stavy. Následuje druhá fáze terapie – klientka absolvuje jednorázové sezení s bdělou regresí za účelem odstranění strachu, obav a nežádoucích myšlenek. V jeho průběhu si vybavuje a zpracovává některé starší emočně nabité zážitky ze studia, provázené strachem, stresem, záchvatovitým stavem či pocity nespravedlnosti.
Za dva měsíce píše: „Od toho, co jsem byla u Vás naposledy jsem neměla ani jednu panickou ataku, ani hysterickou událost s přítelem 🙂 Cítím se daleko lépe, věci řeším zdá se více s nadhledem a začínám si i věřit v různých situacích. Příznaky jako bušení srdce, závrať, strach ze smrti, nemožnost se nadechnout se nevyskytly, tak snad to zůstane i takto nadále.“