Starší žena, hodně aktivní, také sportuje, ale stěžuje si na zhoršování psychického stavu v posledních 3 letech. Už není veselá, dále cítí, že toho má moc (povinnosti, práce, hektické tempo …), začala být nepříjemně citlivá na hluk a náhlé zvuky, některé dny se dostává až do depresivních stavů a tehdy ji bolí ruce i nohy. Množství energie nepravidelně kolísá ve velkých výkyvech. Snaží se všem vyhovět, vše zvládnout, ve všem je pečlivá a důsledná. Nesplnění některého předsevzetí cítí jako velké provinění.
Po zdravotní stránce ji nejvíce trápí trvale svědivá zhrublá pokožka na pažích, kterou si musí škrábat (exém), což trvá už pět let a brání jí to večer v usínání. Od narození syna také trpí astmatem (léky 2x denně), má žaludeční vředy a rok ji pobolívá koleno. V minulosti prošla klinickou smrtí.
Tématem úvodních sezení je svědění rukou a také dětské zážitky s přísným otcem; po první hypnóze několik dní ruce tolik nesvědí a celkově je veselejší. Na třetím sezení uvádí, že levá ruka už je hladká, pravá trochu zlepšená. Usíná dobře a bez prášku. Hypnóza je údajně první věc, která jí zabírá a snižuje svědění, takže si může konečně fyzicky i psychicky odpočinout. Po dalším sezení začíná opět být „to, co bývala“, má úplně jinou náladu a je akční. Nic nesvědí. Na podporu léčebných procesů souběžně nasazujeme řízenou sebeléčbu.
V 5. a 6. (poslední) hypnóze se už řeší pouze vztahové záležitosti (pocit nedostatečné pozornosti od matky v dětství apod.). Konstatuje, že se jí také už dobře a lehce dýchá. Po dalších 7 měsících, v jejichž průběhu ještě sama pokračovala se sebeléčbou, uvádí psychickou vyrovnanost a spokojenost, „všechno je v pořádku“ a koleno je v klidu (tento stav prožívá již tři měsíce). Má za sebou první zimu, kdy nebyla vůbec nemocná.