Dobrý den, po pročtení pár témat jsem se rozhodl, že sám položím dotaz. I když nevím jestli ho dokáži formulovat a nevím jestli čekat řešení.
Celý život jsem neměl žádné přátele a v podstatě to přičítám mojí introvertnosti způsobené vadou řeči. Neni to vážná vada, ale když se člověku celý život někdo vysmívá že zakoktává tak ho to docela zničí a násobně víc ho zničí když něco takového uslyší od lidí co považoval za přátele. Dodnes nechápu, že mě rodiče tak hrubým způsobem zanedbali a nějak se ten problém neřešil, před léty jsem to zkusil řešit u odborníka, ale vzdal jsem to a řešit už to nechci. Myslim, že se to stejně nepovede a je pro mě pozdě.
Jsem celý život sám, ale přitom nesnáším samotu. Mám rád lidi, i přez fakt, že vím že mě nakonec zraní a radí. Nožná to nedělaji schválně, ale udělají to. Nemám partnerku, a nejsem schopný si žádnou najít. Poslední vážný vztah byla katastrofa a byla to moje vina. Chodím za prostitutkama protože je to tak jednodušší a stejně nemám s normální ženskou šanci. kdoby chtěl člověka jako já?
Jsem vysokoškolsky (v technickém oboru) vzdělaný člověk, ale nedovedu si udržet práci i když je o mě zájem a pracovní místa se mi v podstatě nabízí sama.
V podstatě od vysoké školy holduji alkohou a můj život se houpe na takových vlnách. Alkohol sice problémy neodstraní, ale alspoň mi pak nevadí. Dostanu deprese, myslím na sebevraždu v bezvýchodných situacích a přeji si aby byl konec a neprobudil jsem se. Při těch depresích začnu pít až se dostanu na kritickou hranici kdy jsem pod vlivem každý den a někdy od rána. Pak si řeknu, že s tim musím něco udělat a nechám alkoholu. Po nějaké době se mi rozjasní mysl, já začnu fungovat, začnu tvořit a možná se i radovat ze života. Ale pak přijde další vlna depresí kdy si uvědomim svojí situaci a vše se opakuje. Problém je, že čas kdy nepiji se začíná krátit a nenacházim zádný důvod proč nepít a proč žít. Možná poslední rok jsem ve stavu, kdy piji abych na chvíli zmírnil depresi a jen myslím na to, že kdybych neměl rodiče tak už jsem to dávno ukončil protože nikomu jinému na mě nezáleží a život nemá význam. Měl jsem koníčky, ale absolutně nic mě nebaví a považuji je za bezvýznamné a zbytečné. Proč něco dělat jen pro ukrácení zbytečného času. Život nemá význam.
A co je vlastně otázka? Nejsem si jistý protože nevěřím, že existuje odpověď která by můj problém řešila a jít k odborníkovi co mi řekne nepij, najdi si práci, najdi si ženu je to snadné a žij? Podle mě lidem jako já nikdo nepomůže a sjou ztraceni?
Odpověď:
Dobrý den, i přes veškerou Vaši skepsi jste přece jen položil dotaz, takže něco ve Vás ještě touží po určité naději…
Vezmu to jen heslovitě:
- je to depka jako vyšitá!
- náprava je docela dobře možná
- pokud jde o zrady, zranění, výsměchy a další negativní zkušenosti, které Vás formovaly (a postupně oslabovaly Vaši psychiku, na kterou pak „nasedla“ deprese), léčíme to efektivně pomocí tzv. regrese (bdělé nebo hypnotické), při níž se staré „rány“ zpětně zhojí, tak aby už nepůsobily
- kromě tohoto posílení psychiky je potřeba odstranit přímou příčinu alkoholismu a depresivních stavů, na to bych Vám doporučila tzv. autopatii, což je nenáročná celostní alternativní sebeléčba (samotná autopatie je také schopna po určité době vyladit Vaši psychiku, potažmo sebevědomí, a zahojit stará traumata i bez nutnosti regrese.)
- věk 31 je poměrně nízký, nedávno jsme s pánem, kterému bylo přes padesát, odstranili jeho celoživotní zadrhávání (pomocí dvou regresních sezení a tří aplikací autopatie), takže na Vašem místě bych neházela flintu do žita, rychle se zvedla a začala jednat, dokud zbývá aspoň trochu síly.
Reakce tazatele na odpověď:
Co se týká té regrese a pododbných metod, nevím jestli bych byl schopný se o takových věcech s někým bavit i když je mi na druhou stranu jasné, že pro toho psychologa je to práce a je zvyklý(á) slýchat hodně zvláštní příběhy. A pak, možná hledám problémy kde ani nejsou a jen jsem si vše ve vlastní hlavě zveličil … každý má nějaký ten problém. Docela by mě zajímalo jestli je člověk schopen na minulost zapomenout a nebo budou ti pomyslní kostlivci vždy padat ze skříní? Je možné najít smysl života který nechá minulost minulostí?
Odpověď:
Jak se říká, „čas vše zahojí“ a na různé nepříjemnosti se dá i zapomenout. Problém je v tom, že budoucí podobné situace a okolnosti vyvolávají automaticky staré pocity a stavy, a tím Vám v dané chvíli komplikují aktuální prožívání. Vše, co bylo v minulosti „bolestné“, si nesete dál s sebou v podvědomí jako pomyslné břemeno a Vaše vitalita se tím oslabuje.
Nechce-li se Vám s někým rozprávět o minulosti, dá se absolvovat hypnoterapie, při které – alespoň u mě – klient nemluví a pracuje se jen s jeho podvědomím. A poradci pro sebeléčbu autopatií jsou uvedeni na internetu – lze zvolit lokálně nejbližšího. Nebo si nastudovat příslušnou literaturu a začít sám. Zkrátka – když budete chtít a hledat, cesta se najde. Mohl byste pak dosáhnout toho, že budete sám svým pánem za všech okolností, což se zatím neděje. Také proto se zřejmě jen těžce odhodláváte pustit se do práce sám na sobě.
Ještě tady nezaznělo, že existuje možnost obrátit se s Vaším stavem na odborníka – lékaře, a sice na psychiatra, tak jako to dnes dělá spousta lidí. Léky sice často neodstraní příčinu, ale pomohou Vás stabilizovat a předejít propadům – aspoň pro začátek, než se pustíte do dalších kroků. Přeji Vám hodně zdaru.