Už od základní školy trpím dysmorfofobií. Hnusím se sama sobě, připadám si ošklivá a divná. Malé jakoby „čínské“ oči na velkém kulatém obličeji a ještě s pihami a bledou pletí a k tomu ten směšný předkus, díky kterému vypadám jak králík. V dětství mě díky tomu šikanovali – psychicky i fyzicky. Začala jsem se tak lidem vyhýbat. Ze školy jsem tehdá musela chodit na zastávku oklikou, protože když jsem šla po trase kde všichni chodili, děti okolo na mě pokřikovali směšnými nadávkami a urážkami (číňanko, králíku apod.) a nebo na mě házeli kameny. Nikdo se se mnou nebavil. Vyloučili mě z kolektivu atd …Mohla bych se zde rozepsat o dalších věcech co jsem zažila a které započali moji dysmorfofobii, ale na tom ted už nesejde. Jde o to, že poslední roky a poslední dobou je mi ze mě opravdu hrozně. Dlouhou se líčím, a přesto pak se mi chce brečet když se vidím, jak vypadám hnusně – divně, né jako většina lidí. Nikdo nemá takové divné rysy, tak malé a zapadlé oči na tom divno kulatém xichtě, kde je navíc je mírná nesouměrnost čelisti a ještě na jedné straně obličeje není náznak licní kosti. A prostě..toho je tolik..Vlastně se mi na sobě nelíbí nic. Opravdu…Nechce se mi chodit ven a bavit se s lidmi, protože nechci aby se na mě museli dívat a v duchu si říkat jak jsem hnusná a jak vypadám divně. Dneska jsem měla jít do obchodu a co jsem se asi 2 hodiny líčila, stejně jsem se pak zase rozbrečela, když jsem na sebe dívala do zrcadla. Jsem tak hnusná, nikam se mi nechtělo jít.. Je to jak začarovaný kruh, tyhle pocity zažívám pokaždé když musím ven a to již mnoho let… Citím takovou úzkost, chce se mi brečet ..Je to několikaletý kolotoč a často myslím na sebevraždu, protože by tím vše skončilo, ty moje pocity, neustále myšlenky na to jak vypadám. Myslím na to neustále, jsou to tak trýznivé myšlenky. Navíc mě tady nic moc nedrží, jen rodina, jinak nemám přátele a navíc většinu času jsem zavřená doma, tak co je to za život ? Když už musím ven, kryju se vždy kšiltovkou. Bez ní chodím jen když to jinak nejde a to pak celou dobu jsem celá jakovy napnutá a necítím se dobře (protože mě nic nekryje) …Nejde tady zde popsat všechny mé pocity a kompulzivní činy co mě to nutí dělat…Jen bych chtěla vědět, zda mi jde pomoc, protože jsem úplně zoufalá a za chvílí mi začíná další ročník VŠ a už ted je mi špatně, jak tam zas budu muset chodit….Potřebovala bych asi pomoc nějakého psychiatra…Napiště mi prosím.
Odpověď:
Psychoterapie by u Vás byla prospěšná, a to hlavně proto, aby Vám pomohla odstranit pocity a obavy, pramenící z minulých nepříjemných zkušeností. Staré vzpomínky na školní šikanu, na urážky aj. včetně Vašich tehdejších nepříjemných emocí se totiž nechtěně oživují s každou další podobnou situací – kdy máte být zase s někým konfrontována (s prodavačkou či dalšími lidmi). Aby se stále stejné pocity už nevracely, k tomu může dopomoci třeba tzv. bdělá regrese, která umožňuje během několika málo sezení tuto nepříjemnou minulost a její vliv „odstřihnout“ a od všeho získat náležitý odstup. Lze pak začít jakoby „nanovo“. Můžete se tedy obrátit na regresního terapeuta.
Dále bych Vám doporučila nenáročnou alternativní (sebe)léčbu pomocí autopatie, která Vás může
zbavit úzkostí, kompulzivních tendencí i myšlenek na sebevraždu. Samozřejmě pokud by se Vám kdykoliv zdálo, že tyto stavy už sama nezvládáte, je vhodné nasadit rychlou první pomoc formou léků předepsaných psychiatrem.
Konzultaci Vašich problémů a stavů s některým odborníkem byste však neměla odkládat – je zbytečné dále trpět, když se dá pomoci.
Najít zdravý vztah sám k sobě a cítit vnitřní sílu, harmonii a vyrovnanost – v tom Vám může být prospěšné také pravidelné praktikování meditací.
Píšete i o pečlivém a pracném líčení – vyzkoušela jste již někdy možnost nechat si doporučit nejvhodnější typ líčení a tvar účesu, který by potlačil nedostatky a zdůraznil přednosti a originalitu Vaší tváře? Je mnoho „nehezkých“ žen, které ze zvláštnosti svých rysů vytěžily např. i celosvětovou popularitu jako uznávané herečky apod. Věřím tomu, že každá tvář může být zajímavá.
Přeji Vám hodně štěstí a úspěchů do budoucna a držím Vám palce.