Dobrý den, v létě jsem měla úzkostný stav, začala jsem se léčit antidepresivy (paroxetin +pharma) nicméně furt mi nebylo fyzicky dobře, měla jsem neustálé závratě dokonce jsem byla dvakrát na pohotovosti, kvůli úzkostným stavům. Po sedmi týdnech užívání mi psychiatr předepsal escitil, nicméně tři dny jsem měla záchvaty pláče a silné úzkostné stavy. Po konzultaci s psychiatrem mi je doporučil na 4 dny vysadit, nicméně stalo se to, že jsem začala mít zmatené myšlenky (například jsem se bála, že nepoznám vlastní maminku, že ztrácím samu sebe, že mě maminka a taťka chtějí otrávit a chtějí mě dostat do léčebny, měla jsem myšlenky na sebevraždu a na to, že bych někomu něco udělala, byla jsem neuvěřitelně vystrašená sama ze sebe a ze svých myšlenek). Zašla jsem znovu k psychiatrovi, aby mi předepsal starý antidepresiva, které jakš takš zabíraly. Špatné myšlenky jsem měla furt. Neustále se bojím, že někomu ublížím nebo ublížím sama sobě a že se zblázním, ty strachy se objevují neustále. Před třemi týdny jsem byla více méně psychicky v pohodě, ale byla jsem nemocná a musela jsem začít brát antibiotika, po jejich vysazení se objevili neuvěřitelné závratě, s tím, že většinu času trávím v posteli a snažím se omezit jakékoliv pohybování se venku. Mám strach, že někde spadnu. Je to velmi nepříjemné, jsem opět plačtivá a vrátili se mi opět špatné myšlenky (až nutkavé). Vždycky mě tyto myšlenky neuvěřitelně vyděsí, nic jsem nikomu ani sobě neudělala, ani nechci, ale děsím se toho, že ta myšlenka bude někdy tak silná, že udělám něco špatného. Bojím se, že jsem zlý člověk. Také se bojím být sama, je pro mě poměrně dost stresující být někde dlouho sama. Pan doktor mi ještě předepsal Pragiolu se slovy, že když to budu brát tak do týdne mohu být zdravá (zapomněla jsem diagnozu: generativní úzkostná porucha), nicméně tyto prášky mají hromadu vedlejších účinků a docela se bojím je brát. Jsem ze všeho neuvěřitelně vyčerpaná, taťka si myslí, že si to vymýšlím a posmívá se mi, sestra je ztrápená z toho jak mě vidí v takovém stavu a maminka už je také vyčerpaná protože neví jak mi má pomoc. Moc se bojím toho, že už se to nezlepší, že někomu něco udělám a že mě zavřou do léčebny a že mě všichni opustí. Studuji dvě vysoké školy a mám strach, že je nezvládnu. Nevím si rady, moc prosím o radu jak se vyprostit z této šílené situace. Musím dodat, že jsem byla na magnetické rezonanci mozku a bez nálezu, trpím tinitem a různými tlaky v hlavě a uších, které vyvolávají závratě a pocit nejistoty v prostoru. Nevydržím dlouho sedět ani stát kvůli závratím. Beru i betaserc na závratě který ovšem vůbec nepomáhá. Mám takové pocity, jako bych už neměla mít nikdy radost a nemůžu se na nic soutředit. Opravdu se bojím, že v takovém stavu setrvám. Děkuji za každou radu.
Odpověď:
Dobrý den, popisujete svůj „šílený“ stav spojený s úzkostmi, závratěmi, tlaky v hlavě, zmatenými myšlenkami a neustálými obavami, s plačtivostí a celkovou vyčerpaností, který Vás prakticky vyřazuje z běžného života. Dále vidím, že jste již čtvrt roku v péči psychiatra, ale zřejmě zatím bez efektu, takže hledáte jiné možnosti, jak si pomoci. Psychoterapie by zde byla na místě – z mého pohledu by bylo vhodné zabývat se hlavně tím, co předcházelo nástupu Vašich úzkostí, jaké prožitky a zkušenosti (které vyústily v tento stav) máte za sebou, čili proč se to všecko děje. Je ovšem otázkou, zda jste schopna nějaká taková sezení v tomto stavu absolvovat. Pokud zatím nemůžete spolupracovat na zlepšení společně s odborníkem, mohla byste pro začátek aspoň něco podniknout sama. Doporučuji Vám zajímat se o tzv. autopatii, se kterou byste se mohla trochu stabilizovat a zlepšit. Info na internetu, nebo napište na můj mail skulilova@gmail.com. Zdravý a potřebný pohyb, který Vám teď chybí, se snažte nahradit aspoň intenzivním dýcháním – několikrát denně pár minut tzv. „ještěrčí dech“ u otevřeného okna a snažte se rozcvičovat aspoň páteř, hlavně krční a hrudní. Můžete se také pokusit o krátké meditace (vyžadují ovšem trochu nácvik). Po určitou dobu každý večer před spaním vitamin B a namísto nežádoucích myšlenek zkoušet v tu chvíli přeladit na předem připravenou příjemnou představu (případně začít nahlas zpívat). Určitě je šance, že se to může zlepšit a Vy zase pocítíte radost, ale bude potřeba pro to něco udělat a nepodaří se to hned. Je třeba vytrvat. Přeji Vám hodně sil.