Dobrý den, je mi 19 let a jsem studentkou čtvrtého ročníku gymnázia. Už pár let trpím odporem ke škole a studiu. Začalo to někdy v 9. tříd základní školy, kdy jsem začala chodit za školu a následně i simulovat nemoci, protože mi škola přišla zbytečná (tehdy jsem prospěch měla nejvýše „chvalitebný“). Na střední to škole to pak začalo gradovat. Vrcholu to dosáhlo ve 4. ročníku, kdy jsem onemocněla s ušima (neslyšela jsem na obě dvě uši) a tudíž jsem si nechala zařídit individuální studijní plán, ale pouze na „zbavení docházky“ do školy. Takže na písemné práce a zkoušení jsem individuálně docházela za učiteli. Poté jsem z obav z maturity a odporu k učení zažádala ještě před maturitami o opakování ročníku. Takže jsem v podstatě od začátku května měla definitivně prázdniny (což jsem vlastně měla téměř celý rok, jen jsem měla povinnosti vůči klasifikaci). Nyní započal nový školní rok a já jsem v nové třídě s lidmi, co neznám, individuální plán mi doktorka už nenapíše a já jsem zoufalá. Věřím, že kdybych individuální plán měla, bylo by vše v pohodě. Vadí mi jen ta docházka a prosedět celý den ve škole. Nevím, co dělat. Je teprve druhý týden školy a já mám nevolnosti a už jsem 4 dny doma s „chřipkou“. Ta škola mi přijde hrozně omezující , tedy ta docházka do ní. Ráda bych chodila pravidelně plavat, chtěla jsem mít brigádu, abych si mohla zaplatit vysokou, o které sním už od 2 let. Ale takhle to nemůžu dělat a je mi akorát zle a jsem znechucená vším. Jen pomyslím na to, že musím jít do školy a chce se mi brečet. Nikomu z blízkých se s tím nemůžu svěřit, nechci. Vím, coby mi říkali a radili. „Musíš tu školu dodělat, je to jen jeden rok“ nebo „A jak chceš jít na vysokou, když pomalu nedoděláš ani střední?“ – jenže vysoká bude alespoň v tom oboru, co mě baví a zajímá. Všeobecné studium na gymnáziu je pro mě nuda. Tak mi prosím poraďte, co s tím. Myslíte, že je moudré zařídit si znovu ten individuální plán? Protože si nedovedu představit, že bych se nějak přemohla tam chodit. Děkuji mockrát za odpověď. Moc si toho vážím.
Odpověď:
Myslím, že individuální plán nic neřeší. Z nějakého důvodu se Vám nechce absolvovat to, co je povinné a předepsané. Tento důvod je potřeba hledat a domnívám se, že společně s psychologem – terapeutem by bylo vhodné zapátrat už v té deváté třídě (nebo ještě dříve), co se tam s Vámi tehdy vlastně dělo a co stojí na počátku a na pozadí Vašeho „sklonu“ i Vašich obav. Odborník bude mocit vyhodnotit také to, jak zvládáte své povinnosti v jiných oblastech, proč se ve škole a mezi spolužáky necítíte dobře, jak je sestaven Váš denní časový program aj. Uvědomte si, že celý život bude nutné dodržovat alespoň nějaké povinnosti a řád, třeba i jen proto, abyste později tento zdravý přístup mohla předat svým dětem. Docházení do školy je pro to dobrým tréninkem. Je pěkné, že máte svůj jasný cíl, tak pro to něco udělejte a zabojujte. I na vytoužené vysoké škole budete muset už ten svůj odpor k učení překonat … Pouvažujte nad možností přejít na střední školu, která by Vás bavila. Věřím, že samostatnou domácí přípravu na rozdílové zkoušky (která bude na základě Vašeho vlastního rozhodnutí) byste jistě zvládla. A plavání či jiný sport Vám schvaluji – můžete si tak posílit svou vytrvalost a vůli. Držím Vám palce.