Dobrý den.
Už něco přes měsíc se potýkám s myšlenkami na sebevraždu.Napřed to byly jen blbé nálady.Nálady, kdy ani nevím,jak se mám..Někdy zase takové,kdy je mi absolutně hrozně.Jindy se mám celkem i fajn..
To jsem si i psala takový „deníček“,kde bylo,co jsem v ten den všechno dělala,co bylo jiné.Jestli to s těmi náladami nesouviselo.Ale většinou to bylo všechno stejné.
Na tomhle světě mi snad drží jen to, že by jsem hrozně ublížila jedné osobě.Kdyby byla možnost odejít, anižby jsem neublížila té osobě,asi bych to už udělala.
Nejhorší jsou takové stavy,kdy přemýšlím,kdy,jak,čím bych to mohla udělat.
Když jsem ve vaně,zkouším se,jak dlouho bych musela být pod vodou,abych se utopila.Zkouším to,potápět se,zadržovat dech a při tom si říkám, mám,nemám.Říkám si,kolik by bylo potřeba prášků a tak..
V mém životě mi vlastně asi nic nechybí.Mám vše,co jsem chtěla,ve škole je to v pohodě,většina lidí by byla na mém místě šťastná.Ale já nejsem,cítím,že mi něco chybí,nevím co..asi radost ze života.
Když to vezmu takhle..Když by byla možnost to udělat,skončit se životem,byla bych v té situaci,nevím,jak bych se zachovala.Třeba bych si uvědomila spoustu věcí,co teď možná nevidím,co já vím.Ale faktem je,že ty myšlenky jsou tu se mnou a sžírají mě.
A kolikrát se děsím i já sama sebe,když si vzpomenu,jak zadržuji dech a říkám si mám/nemám,když jdu kolem prášků,které leží na stole a hlavou se mi honí myšlenka,kolik by jich bylo potřeba,kdy nejlépe bych to mohla udělat,atd.
Jsou věci, které zvládám celkem normálně,jako dřív.Například učit se do školy,to se učím většinou odpoledne a ač nemám nějakou hej náladu,zvládnu to.Třeba mi je ale nepříjemné,jít ven s kamarádkou,dříve mi to nevadilo.
Nejhorší je to podvečer a večer,kdy přijdou ty myšlenky.
A úplně na konec bych chtěla napsat,že mi je 15.To je podle mě docela důležitá informace.Nemůžu jít nikam,kde by mi s tímhle pomohli,anižby o tom věděla máma.Nechci,aby to věděla,hlavně představte si tu reakci a ani nevím,jak bych jí tohle oznámila.A hlavně nemám páru,jestli je to jen nějaký pubertální výkyv,nebo něco jiného.
Budu vděčná za jakoukoliv radu,co s tím dělat,na koho se obrátit.
Odpověď:
Dobrý den,
potíže, které popisuješ, nejsou určitě jen pubertálním výkyvem, nýbrž se jedná o formu depresivního stavu. Navštívit bezplatnou (státní) psychologickou poradnu a svěřit se tam se svými stavy je určitě dobrá volba a neváhala bych s ní dlouho. Adresu najdeš v nějakém telefonním seznamu či na internetu.
Další možností je obrátit se na školního psychologa u vás ve škole a pokud tam není, svěřit se učitelce (vychovatelce, vedoucí ….), které důvěřuješ. Můžeš také kontaktovat svého praktického lékaře, ke kterému chodíš – jistě Tě ochotně vyslechne a poradí. Čím dříve začneš jednat, tím lépe.
Sama pak máš možnost posílit svou vnitřní rovnováhu některými běžnými či alternativními cestami – zkus více sportovat a pohybovat se, přihlásit se na cvičení jógy, meditovat a podpořit své fyzické i psychické zdraví pomocí autopatie. To je nenáročná sebeléčebná technika, nemá žádné vedlejší účinky ani rizika, a jestli dostáváš nějaké kapesné, jistě nebude problém uhradit drobné výdaje s ní spojené. Může Tě po čase docela dobře zbavit i Tvých nepříjemných myšlenek a stavů. Jak postupovat, Ti poradí některý z autopatických poradců ve tvém okolí (jejich seznam najdeš na internetových stránkách o autopatii).