Už nějakou dobu se trápím. Především tím, že nepoznávám sama sebe..
Je mi 21 let, necelé čtyři roky mám skvělého přítele, který mi dal vše a veškerou lásku světa, jen jsem neměla vůbec růžové dětství a odtud to zřejmě vše začíná.. Nebudu se rozepisovat o tom, jaké bylo.. Můj otec spáchal před dvěma a půl lety sebevraždu a od té doby sama nechápu své chování, připadám si bezcitná a jednoduše, jak už jsem jednou napsala, nepoznávám sama sebe. Přítel je ze mě bezradný a cítím z něj a vím, že už mě nemá rád tolik, co měl. Stále je se mnou, ale cítím, že jsem ho svým chováním odradila a sám má kvůli mě psychické problémy přesto, že do doby, než mě poznal, měl skvělý život a vychovali ho ideální rodiče. Vlastně to chápu, v jednu chvíli si připadám, že se chovám rozumně, o chvíli později si uvědomím, že je to naprostá hloupost a rozumím tomu, proč se náš vztah dostal na takový bod.. V poslední době jsem začala dost pít, v tom podnapilém stavu si totiž připadám rozumnější, jsem schopná si věci lépe srovnat, plánovat, promyslet.. Ale ráno se probudím a smýšlím jinak.. Nechápu to, vždy jsem byla chytrá holka, ale po smrti otce jsem jaksi „uzamkla“ svoji osobnost a o té doby se to děje.. Před dvěma dny zemřel můj blízký přítel, který měl velice složitou osobnost a složitý život. Je mi trapné přiznat, že tuto zprávu píši opět po nějakém tom „drinčíku“, jak je ráda nazývám.. Opět prožívám to, co před dvěma lety.. Nespavost, bezduchost, neshcopnost si UVĚDOMIT ztrátu blízkého člověka, i když cítím, jak moc to bolí.. Zřejmě touto cestou hledám pomoc. Od smrti otce balancuji na hraně, jestli za psychologem zajít, nebo ne. Vím, že bych měla, že by mi to určitě pomohlo.. Ale vždy skončím u toho, že nejsem schopná to vše převyprávět vlastně cizímu člověku během dvouhodinové terapie tak, aby mě pochopil.. Potřebovala bych spíše takového „kamaráda“, se kterým bych si sedla do baru na skleničku a postupně mu to vše nějak svěřila.. Připadám si schizofrenní a asi vážně potřebuji slyšet od odborníka, co mám sama se sebou dělat a co se se mnou děje
Odpověď:
Doporučuji Vám vyhledat regresního terapeuta (podstoupit u něj hlubinnou abreaktivní psychoterapii, bude stačit pár sezení) a zpracovat zpětně Vaše ztráty (otec, přítel) a také neblahé dětství. To pomůže posílit Vaši psychiku, obnovit vnitřní rovnováhu a vyrovnat se s minulostí. Dále by bylo vhodné ošetřit pro jistotu také „energetickou“ rovinu Vaší bytosti, abyste zase postupně plně našla sama sebe a byla svou paní vždy a všude. K tomu může dobře posoužit např. sebeléčba pomocí autopatie. Ta by měla pomoci zvládnout i sklony k alkoholu. Pití a jiné návykové látky Vám určitě nedoporučuji, protože v dlouhodobém výhledu Vaši psychiku a osobnost mohou spíše poškodit.