O úzkém vztahu nepříjemných zkušeností z dětství a problémů v dospělém životě a v partnerství jsem se v praxi už mnohokrát přesvědčila. Nedořešené negativní záležitosti z primární rodiny, emocionální zranění a nepříjemné prožitky z dětství jsou příčinou potíží u velké většiny mých klientů. Proto se také zpracováním jejich minulosti zabýváme v první řadě.
Mnoho lidí si ale své potíže s minulostí moc nespojuje, chtějí řešit svůj stav teď a tady a volí některou z klasických cest.
K psychiatrovi?
Někdo se snaží se svými problémy bojovat sám. Řada lidí se ale v případě psychických potíží a nepříjemných stavů obrací k psychiatrům. Zde bývá nasazena „léčba“ pomocí psychofarmak – prášků, které mohou svým chemickým účinkem stabilizovat nervovou soustavu a které určitě mnoha lidem pomohou alespoň trochu normálně fungovat.
Není to však cesta, která odstraňuje příčinu vzniku daných problémů, i když se části pacientů podaří tímto způsobem potíže zažehnat. Pozdější recidiva ovšem bývá docela častá.
Lékař bohužel často předepisuje léky na psychiku i tehdy, když to z mého pohledu není vůbec nutné a stačilo by zahojit psychickou ránu nebo bolest, jež si člověk nese z bližší či vzdálenější minulosti, a kvůli které má rozkolísanou psychiku. Psychiatr však nemá na toto „zahojení duše“ žádné prostředky nebo metody.
K psychoterapeutovi?
Větší naděje na to, že se s psychikou bude i nějak aktivně pracovat, se naskýtá v případě docházení k psychoterapeutovi. Každý odborník obvykle používá nějaký svůj specifický přístup, v naprosté většině případů se však nejedná o zpracovávání klientovy minulosti a zahojení starých ran v psychice.
Slovy jedné psychoterapeutky z veřejné online poradny: „Na Vaše potíže pomůže, pokud je rozeberete a pochopíte, kde se ve Vašem životě berou a co signalizují. Psychoterapeut Vám nejen poradí, co dělat či změnit, ale pomůže Vám navíc s překonáváním strachu, zvyků a dalších překážek, které Vám možná nyní brání ve změně.“
Dlouhodobé docházení na psychoterapii také ještě nemusí znamenat cestu k uzdravení. O postupu léčby, který se míjí účinkem, si můžeme přečíst např. v jednom z dotazů ve veřejné online poradně:
„Dobrý den, již asi 10 let mám diagnostikovanou úzkostně-depresivní poruchu. Poslední medikace byla 45mg Mirtazapinu, který byl dobrý také na nespavost. Nicméně teď asi po roce užívání se mi asi měsíc postupně zhoršily úzkosti do stavu, kdy prakticky nejsem schopen vyjít z bytu bez benzodiazepinu. Před šesti týdny jsme přidali Venlafaxin, nicméně bez valného efektu. Již rok a půl chodím 3x týdně na psychoanalýzu a psycholog mi ke změnám mého stavu nic konkrétního neřekne a psychiatr taky není zrovna upovídaný. Napadá vás, co se se mnou může dít?“
Vidíme, že tento nešťastník absolvoval už minimálně takových 200 i víc (!) sezení s psychoanalýzou, a přesto je mu hůře. (Vyvstává otázka, proč tam vlastně chodí a jestli to tomu terapeutovi není vážně hloupé, ale to tady teď nechceme řešit.) Je vysoce pravděpodobné, že jeho úzkosti mají svůj základ ve starých negativních prožitcích, bohužel však terapie, které byly nasazeny, se na kořeny problémů uložené v minulosti nezaměřují.
Psychoterapeuti nemají běžně k dispozici regresní techniky, které umožňují v krátkém čase zpracovat a dořešit klientovu minulost. Takové techniky totiž nejsou součástí žádného z klasických psychoterapeutických přístupů, které se vyučují.
A protože ani psycholog, ani psychoterapeut neumí efektivně pracovat s dávnějšími nepříznivými prožitky klienta, nechce se někdy jeho minulostí ani podrobněji zabývat. V komentářích na facebooku se můžeme dočíst: „Mně třeba psycholožka řekla, že minulost není důležitá, že nemá smysl pátrat po příčinách…“
Naše minulost je stále s námi
Je velkým omylem myslet si, že staré nepříjemné prožitky a s nimi spojené pocity už jsou pryč, čas je odvál a s naším aktuálním prožíváním nemají nic společného. Tento náš dojem vzniká jen proto, že dobrovolně nechceme vzpomínat na to špatné, připomínat si své tehdejší pocity, a tak je necháváme ve své paměti dřímat a aktivně si je v mysli nevyvoláváme. To ale neznamená, že už neexistují.
Neseme je stále v sobě a býváme z velké části pod jejich vlivem. Řadě lidí se dokonce jejich nepříjemné dřívější zážitky samovolně „vracejí“, a obtěžují jejich vědomou mysl, nebo se projevují ve špatných snech.
Jsou trvale uloženy v podvědomí a to je sféra, ke které v podstatě většina psychologických a psychoterapeutických směrů nemá přístup. Na podvědomí se snaží působit klasická klinická hypnóza, jež k tomu využívá tzv. sugesci, nicméně ani tento postup není určen k ošetření starých traumat či šrámů na duši.
Přestože si vážím poctivé práce všech psychologů, terapeutů i psychiatrů, jsem mnohdy svědkem toho, že jejich intervence není zacílená tam, kam by měla být.
Lidé, kteří se potýkají s psychickými problémy, nepříjemnými stavy a pocity (které nemají organický podklad), v drtivé většině případů prožívali v dětství (ev. i později) něco nepříjemného, kdy se necítili dobře. Při tzv. regresní terapii se k těmto starým zážitkům vracíme a zpracováváme je tak, aby přestaly zasahovat do klientovy přítomnosti a nadále mu nepřinášely nepříjemné stavy či pocity. Tento postup bývá velmi efektivní.
Srovnání dvou případů
1. příklad je z mé praxe – ukázka, jak regresní terapeutický přístup rychle zvládl poměrně komplikovaný problém mladé ženy:
Klientka v situacích, kdy má pocit, že by mohla být v jiném stavu, zažívá v noci stavy úzkostí, třesu, pocení a obav, že těhotenství nezvládne. Tyto noční ataky neodstranilo ani užívání antidepresiv, která jí byla v uplynulých deseti letech opakovaně nasazována v souvislosti s diagnózou generalizované úzkostné poruchy (na tuto poruchu zabírala dobře).
O početí dítěte se už ale dva roky snaží, zatím bohužel neúspěšně.
V minulosti již prošla dvěma samovolnými potraty. V průběhu druhého těhotenství se začaly objevovat podobné ataky úzkosti, které vyústily až v depresivní stavy s celodenním pláčem a neschopností jíst. Po předčasném ukončení těhotenství se jí ulevilo a psychické problémy opadly.
V dětství doma zažívala nesnesitelné hádky rodičů. Na matce byla hodně závislá a byla pod jejím silným vlivem až do dospělosti.
Další možné vlivy na psychiku: před 12 lety absolvovala první ze dvou celkových narkóz při operaci. Má za sebou i zkušenost s psychotropními látkami.
Pro odstranění potíží volíme hypnoterapeutický postup. V první pracovní hypnóze hledáme a odstraňujeme kořeny toho, že těhotenství má z minulosti spojeno s představou velmi nepříjemných stavů.
V dalším sezení zpracováváme příčiny jejího strachu a obav z těhotenství a dále jdeme po stopách vzniku úzkostných atak v minulosti.
Pak se klientka rozhoduje, že zatím počká a uvidí, co to s ní udělalo.
Tyto pouhé dvě regresní hypnózy stačily k tomu, aby za několik měsíců úspěšně otěhotněla a prožívala svůj stav naprosto v pohodě. Referuje: „Cítím se fantasticky, ani náznak úzkosti.“
Naopak přístup klasické psychologie a psychiatrie, který roli minulosti a její odstranění zcela opomíjí, vede pouze ke zmírnění příznaků, avšak člověk je stále dál pod vlivem starých zážitků a psychiku má nestabilní – viz následující 2. příklad, který je typickou ukázkou nevhodně zacílené terapie.
Namísto zpracování a „zahojení“ stresujících prožitků z dětství, což zde bylo potřeba udělat a pomohlo by to k rychlému zlepšení stavu a odstranění příčiny, se nasadila pouze antidepresiva a klasická psychoterapie, která – jak již bylo uvedeno – nevymýtí nepříjemné pocity uložené spolu se vzpomínkami v podvědomí:
Klient doma v primární rodině zažíval permanentně stresující atmosféru kvůli hádkám rodičů apod. To se odrazilo na jeho psychickém stavu, se kterým již v dětství navštěvoval psychiatra. Psychické problémy pak načas ustoupily, ale vrátily se později v dospělosti v reakci na krach partnerského vztahu a na další osobní problémy. Následně proběhl dokonce pokus o sebevraždu. Poté docházel na psychoterapii. Do současné doby se však objevují depresivní stavy a ataky, které nastupují tehdy, když ho něco rozruší.
Nikdy není pozdě
Regresní terapie za účelem zpracování a úplného uzavření minulosti na všech úrovních psychiky (tedy i v podvědomí) se dá aplikovat v kterékoliv fázi lidského života. Umí se totiž vrátit libovolně daleko do minulosti a najít tam kořeny a příčiny současných problémů, které následně také odstraní. Je to nejefektivnější a nejrychlejší cesta, jak pomocí psychologického zásahu znovunabýt trvalé psychické rovnováhy.